První týden v Thajsku
Týden před začátkem semestru nám Univerzita připravila program, jež měl hlavní cíl poznat alespoň část thajské kultury a stmelit kolektiv zahraničních studentů a několika vybraných thajských studentů.
Kulturní částí programu byla návštěva Grand Palace. Jedná se o komplex chrámů v centru Bangkoku, který byl založen v roce 1782. Přestože je palác plný náboženské tématiky je zajímavostí, že komplex slouží nikoliv mnichům ale výhradně královské rodině pro různé královské obřady (svatby, pohřby, různé slavnosti) a taky pro formální schůze vlády nebo pro ubytování vysoce postavených politických zahraničních osobností. Hlavní chrám se nazývá Temple of the Emerald Buddha, ve kterém sedí smaragdový buddha. Obecně je celý Grand Palace hodně zdobený a pokrytý různými drahými kovy, ale chrám s budhdou byl vyzdobený ještě 2x tolik a bylo zde použito ryzí zlato. Do chrámu není možné chodit v botech a není možné pořizovat fotografie. Nejvíce nás však zaujala osobnost naší průvodkyně (nenechte se zmást její uniformou, není to členka armády 😁), která dokázala i z nezáživných historických informací ale i z čínských turistů udělat srandu.
Hlavní částí programu byl dvoudenní výlet do oblasti Kanchaburi vzdálené zhruba 4 hodiny cesty autobusem od univerzity. První zastávkou byl Mueang Sing Historical Park. Jsou to jakési dva kamenné chrámy přibližně ze středověku, ale pro turisty jsou absolutně nezajímavé a nudné. Tento park se dá nejlépe popsat slovy "Stone, strone, another stone." (kámen, kámen a další kámen) 😄.
Dále jsme pokračovali návštěvou Elephant heaven Kanchanaburi. Cesta trvala zhruba další hodinu a vedla skrze nádhernou krajinu. Televize nám fakt nelhala. Elephnat heaven je rezervace, která se snaží o záchranu slonů v Thajsku. Naše výprava se slony začala krmením sloní samice banány a musím říct, že to byl docela pěkný zážitek. Po krmení jsme se pěšky vydali (i se slony) na cestu k větší skupině slonů k bahennímu jezírku. Slony jsme mohli bahnem mazat a potírat, aby došlo k ochlazení jejich kůže a ochraně před sluncem. Z tohoto byli nejvíce šťastní hlavně američtí studenti, stejně jako ze všeho tam. A ono obecně američtí studenti jsou ve všem tak trochu jiní a celkem se nám potvrzuje, že většina stereotypů o Američanech je pravda. Taky koho jiného by napadlo si na dvoudenní výlet vzít plný cestovní kufr. 😆
Po blátivé lázni jsme vyrazili k řece Kwai, kde jsme se koupali společně se slony a všechno bláto z nich zase smyli. V ten den bylo docela horko, tak namočení v řece bylo celkem fajn. Po "koupeli v řece" jsme se osušili a znovu nakrmili slony, tentokrát melouny. Celkově, musím uznat, že strávit čas v těsné blízkosti slonů byl opravdu zážitek.
Ze sloní rezervace jsme se autobusem dostali na místo našeho ubytování - resort For Rest Resort plovoucí na řece Kwai. Jelikož bylo vše na vodě (pokoje, jidelna i bar) bylo nutné dávat pozor, aby nám do vody něco nespadlo, nebo nespadli do vody my sami, protože proud vody byl docela dost silný. Pokoje byly sice malé, ale měly úžasný výhled a před každým pokojem visela hamaka (=houpací síť). Součástí resortu byl i velký bazén s vířivkou a místo, kde jsme si mohli půjčit double kajak. Já, Honza a Tomáš jsme tu možnost využili a vyrazili na krátkou vyprávu proti produ řeky a měli nádhernou možnost vidět neposkvrněnou nádhernou krajinu. Zuzka dala přednost zelené skluzavce a možnosti zaplavat si po proudu řeky.
Další den ráno jsme po snídani vyrazili k "Mostu přes řeku Kwai", postavený za Druhé světové války a jež je známý především díky filmové adaptaci knihy od Pierra Boullea. Zde mě překvapilo, že thajci z tohoto místa krveprolití udělali tržiště a turistickou atrakci. Chyběla mi zde nějaká pieta, případně alespoň pomník padlých vojáků nebo tak něco.
Závěrečným bodem exkurze byla návštěva "Heritage town Malika", což je obdoba našeho skanzenu - s typickými obydlími, s ukázkou dobových řemesel, atd.. Bylo možné si zde zakoupit nejrůznější věci - košíky, typické historické jídla a nápoje, zajít si zde na masáž, avšak jediným platným platidlem zde byly historické mince s dírkou uprostřed. Ty se daly získat pouze ve směnárně u vchodu do skanzenu. Nejvíce se mi zde však líbily zahrady s rozsáhlými rybníky.
Na závěr bych chtěl říct, že krajina a i většina námi a pro každého Evropana je to tady všechno úplný wauefekt a mohu návštěvu těchto míst doporučit.
Komentáře
Okomentovat