Na kole po historickém parku Ayutthaya

-Zuzka-

Myslím, že budu mluvit za všechny, když vyjádřím díky té náhodě, že v naší skupině zahraničních studentů máme Demiho (Nizozemec). Je to 19ti letý velice inteligintní a vzdělaný klučina a krom toho je to skvělý organizátor a plánovač výletů. A tak nám připravil celodenní cyklo-výlet po historickém městě Ayutthaya, chráněná památka UNESCO.

V sobotu 3.února jsme vstali za ranního rozbřesku kolem 5:30, abychom v proudu ranní dopravní špičky stihli vlak v 7:00. Tentokrát jsme byli opravdu početná skupina, přidaly se k nám holky Američanky jmenovitě Elli, Felix, Reachel a Natalie. A z Cosma jsme vyrazili celá česká expedice (😊) spolu s Nizozemci Markem a organizátorem Demim.

Demi

Musím vám nejdříve popsat ten vlak. Byl to zážitek a pro mě dvojtý, jelikož jak někteří víte, tak jsem půl roku stewardila ve vlaku u Student Agency. A proto jsem mohla porovnat servis a služby. Ne, nejde to porovnat, samozejmě, že Student Agency je o několik tříd výše, ale bylo super pozorovat, že i v typu vlaku, který vidíte na fotkách níže, byly nějaké služby a servis vůbec zprostředkovány. Takže po celou dobu jízdy soupravou procházeli, budu je nazývat stewardi, a nabízeli k zakoupení hlavně občerstvení od rýže s masem po slané kukuřičné snacky a popcorn a z nápojů pouze nějaké pepsi, coly nebo fanty a vodu. V další fázi byly také nabízeny noviny a dokonce i knihy. Ale u knih si nejsem jistá, zda byly zdarma či k zakoupení. Pozastavit se také musím nad chytrým řešením klimatizace. Nebyla tu žádná, tedy ta klasická - stažená okna a to vše doplněno o stropní ventilátory, proč ne? Fungovalo to dobře.

Vlakové nádraží v Bangkoku

Páni stewardi

Chytře řešená klimatizace

A když nám nestačil výhled z okna, mohli jsme se posadit do otevřených dveří soupravy. Ano, otevřených za jízdy. Zajímaly by mě jejich BOZP ze Správy železniční dopravy. Ale jak říkám, fungovalo to.

Tedy za dvě hoďky jsme dorazili do zastávky Ayutthaya a měli celý den před sebou. Plán byl takový, že si pronajmene kola na celý den a projedeme všechny chrámy, které se v historickém městě nachází. U první půjčovny to nevyšlo. Přesto, že tam pán měl spusty kol a scooterů, prý byly k pronájmu až další den. Ale tak je to jeho byznys. A v další půjčovně jsme narazili na taková krásná starší kola, kde u jednoho se ještě brzdilo tak, že začnete šlapat dozadu. Když historické město, tak jedině na historických kolech. Jezdily, brzdily a zdarma k nim byla mapka celého města.

Vypůjčené kolo

Po rychlém zotavení z šoku z jízdy po levé straně, nás čekala první zastávka. Navštívili jsme nejdůležitější a nejznámější chrám Wat Mahathat. Nachází se zde slavná ikonická hlava Buddhy zarostlá v kořenech mohutného stromu. Kdy právě díky tomu, jak strom rostl se hlava dostala díky kořenům na povrch a zůstala jako jediný artefakt z celé sochy Buddhy, zbytek je ztracen.

Hlava Buddhy v kořenech stromu - Wat Mahathat

Wat Mahathat

Kuřecí polévka s nudlemi k obědu

Posléze jsme zamířili do dalších tří chrámů jmenovitě Wat Ratcha Burana, Ancient Royal Palace a Wat Phra Sri Sanphet s mezizastávkou na skvělou kuřecí nudlovou polévku. Chrámy byly obrovskými komplexy s velkým množstvím různých věžiček, které často sloužily jen k různým náboženským účelům. Pro představu, šlo o to vystoupat spoustu schodů a na vrcholku položit nějaký obětní dar, jakými jsou květy nebo jídlo a kdysi jistě nějaké jiné drahocennosti. Zajímavé je, že chrámy jsou postaveny z červených cihel a kdyby ty stavby neměly typickou asijskou architekturu, mohlo by se vám zdát, že jste v Anglii.

Vstup do areálu chrámu Wat Ratcha Burana

Wat Ratcha Burana

Pozůstatky zdobných reliéfů - Wat Ratcha Burana

Chrám sloužil jako pokladnice, trezor na poklady. Vše však již bylo ukradeno - Wat Ratcha Burana

Květinové věnce jako dar - Wat Ratcha Burana

Naší konečnou byla cesta k 42 metrů dlouhé soše ležícího Buddhy. Zde se Američanky rozhodly provést obřadní rituál a zapálily vonné tyčinky a zakoupily lotosový květ a za instrukcí rodilých thajských žen posléze tyčinky zabodly do speciálního 'popelníku' a květy položily před sochu. A během obřadu/procesu se měly modlit nebo si aspoň něco přát.

Velký ležící Buddha

Celé historické město však žije normálním životem. Přesto, že je to komplex chrámů po hlavní cestě jsme narazili na několik obytných domů, školu a dokonce křesťanský kostel a nebo synagogu (nejspíš muslimskou). Takže je fajn, že město neslouží jen jako nějaký skanzen pro turisty, ale i dnešní moderní lidé jej normálně obývají. Avšak když jsme během přesunu na kolech dostali šílený hlad, světe div se, nemohli jsme narazit na žádný stánek s jídlem. Ale co se nestalo, projížděli jsme kolem areálu, kde muslimové slavili nějaký ze svých svátků. A vřele nás pozvali, že se můžeme zúčastnit. My, s vidinou spousty stánků jejichž stoly se prohýbaly pod návalem jídla, jsme neodmítli a strávili jsme zde krásnou hodinku a pak jsme se pěkně vytratili a pokračovali v naší celodenní projížďce.

Naše cyklo-výprava v akci

Kostel v Ayutthaya

Dalším zpestřením výletu byl převoz na druhý břeh řeky i s koly. Jsou tady připraveni i na tento požadavek a za pouhé tři Bahty jsme se přepravili na druhý břeh. Suma sumárum jsme navštívili pouze čtyři chrámy a nikoliv všechny. Přesto nám to zabralo celý den a po odevzdání kol kolem 18:00 jsme měli hodinku a půl do dalšího vlakového spoje. Tu jsme nakonec strávili v nádražní hospůdce s happy hour a tak jsem si mohla konečně dát dobrou dvojku bílého a to rovnou dvakrát za cenu jedné skleničky (110 bahtů) a tím jsem se konečně přiblížila srovnatelné ceně, které jsou v Česku běžné. Asi to nevíte, ale víno a alkohol je tu obecně drahý.

Před naloděním (A Demiho úsměv 'Na turistu')

Loď přijíždí. Přeprava motocyklů a kol je na denním pořádku

Po nalodění. Loď vypadala větší a nakonec jsme se jen tak tak vešli.

A když jsem začala popisem vlaku, tak jím také skončím. Na nádraží neexistuje nadchod nebo podchod, takže je stále povoleno překračovat koleje. A vtipným bezpečnostním opatřením byl průvodčí, který před příjezdem vlaku pomocí píšťalky a baterky všechny cestující postavil pomalu do pozoru za žlutou čáru. Místa k sezení ve vlaku jsme si vydobyli díky naši rychlosti a mrštností a pak už nás čekala jen dvouhodinová jízda zpět do Bangkoku.