Druhý a třetí týden v Thajsku

Jelikož máme celkem nabitý program, a tak trochu nestíháme psát, rozhodl jsem se, že spojím zážitky z druhého a třetího týdne v Bangkoku do jednoho příspěvku.

Druhý týden tady nám již začala škola, a obvyklý pracovní týden se většinou skládá z docela nezáživných věcí - praní, uklízení, žehlení, vytírání, nakupování, ... A mimochodem ač většina z nás má nulové nebo téměř nulové zkušenosti s praním, všechny věci zatím přežily - nic se nezabarvilo, nescvrklo ani to pračka nesežrala :D.

Stejně jako i první týden, i v posledních 14 dnech jsme navštívili plno trhů (Muslimský, v Čínské čtvrti, na ostrově Ko Kret), kde bylo možné koupit všechno - od různých autodílů, různé vybavení domácnosti, přes fejkové věci všech možných značek, vybavení pro elektrikáře až po opečené žáby. Trhům zde v Thajsku bych chtěl věnovat někdy v budoucnu samostatný článek, protože trhy zde mají úžasnou atmosféru a jsou neodmyslitelnou součástí thajské kultury.

V sobotu druhého týdne jsme navštívili chrámy a muzeum v blízkosti univerzity. V muzeu jsme viděli zajímavosti z místní kultury a docela jsem začal chápat některé věci z thajské kultury. Nejvíce se mi však líbila návštěva kokosové plantáže. Zde jsme dostali kokos, slámku a lžíci a mohli jsme vypít a sníst celý kokos. Nevím jaký je mezi těmito kokosy rozdíl, ale v Česku se dá koupit takový ten tvrdý hnědý kokos, kde je uvnitř tuhá dužina a voda. My však dostali zelený kokos, uvnitř kterého byla chutná šťáva a měkká dužina, která se svou chutí nedá s v Česku prodávaným kokosem nedá srovnat. Ale největší bombou je, že tato plantáž se nachází jen asi 700 metrů vzdušnou čarou od našeho ubytování, přímo v Bangkoku. Je to neskutečný rozdíl, když z velmi rušné hlavní ulice během pár chvil dojdete na ulici, připomínající nejzapadlejší vesnici.

Navštívili jsme také China town. Už podruhé. A ani teď jsme jej neprošli celý. Nejvíce mě zaujala asi šestiproudá silnice kterou probíhali chodci, a okolo které stáli trhovci prodávající všemožné i nemožné jídlo a čas od času i nějaké oblečení. BTW, u fotek určitě poznáte ty, které jsou z China townu :D :D

A poslední výlet, kerý bych rád zmínil je výlet na ostrov Ko Kret, vytvořený meandrem řeky v severní části Bangkoku. Jelikož my jsme v jižní části, trvala nám cesta asi 2 hodiny a něco a vystřídali tři dopravní prostředky. Jako první jsme si stopli taxi a po 30 minutách a dlouhém vysvětlování řidiči, kam vlastně chceme jet, jsme se dostali do přístavu, kde jsme nastoupili na loď. Ta byla součástí MHD a v přepočtu jedna cesta stála asi 10 Kč. Jelikož se jedná o MHD, měla loď asi 30 zastávek a strávili jsme zde hodinu a půl. Ale byl to zážitek. A změna. Protože v taxíku jezdíme skoro každý den. Po doplutí jsme si vzali další taxi a vyrazili na půlhodinovou cestu do dalšího přístavu na stejné řece. Zde jsme nasedli na loď, která nás asi za dvě koruny převezla na ostrově jsme jako první narazili na trhy. Já si zde koupil dřevěný hřeben, Zuzka hrnek a Válec šíleně smrdící sprej proti komárům. Dále jsme při procházení narazili na další budhistický chrám, který byl, jako asi první tady, v docela špatném stavu. Po ujití dalších několika pár desítek metrů jsme zahlícli obří sochu Budhy na druhém břehu řeky. Dále, při procházení ostrovem jsme již jen viděli zajímavou krajinu s obydlími (domy se tomu moc říkat nedá), kde žijí obyčejní lidé. Typické zde bylo, že všechny domy a dokonce i chodník byly na vyvýšených betonových konstrukcích, takže jsme byli skoro pořád asi 1,5 metru nad hladinou vody. Jediný avšak velmi velký problém jsou odpadky. Všude ve vodě. A taky to že tu stojatou vodu používají i jako odpad, takže při současných tropických 30°C teplotách to tam pěkně smrdí. A plavající odpadky tomu moc nepomáhají. Ale budete li mít čas a náladu na procházku, určitě toto místo navštivte. Už jenom, z důvodu, že tu nejsou skoro žádní turisté.

Po večerech jsme mívali "pool party" s dalšími zahraničními studenty u bazénu, který je součástí naší rezidence. Po většinou nám dělá společnost pivo značek Leo, Chang a Singha. I když jsou tyto pivo vařené v Thajsku, a není nutné platit za dopravu, i tak jedna 600 ml láhev vyjde na cca 36 Kč, čepované pivo tu není téměř vůbec, a když už je, tak za nekřesťanské ceny. Prodává se tady i alkohol co známe i v Evropě (Absolut vodky, Bacardi, ...) , ale za celkem dost šílené ceny. Po úvodním šoku jsme objevili místní whiskey Hong Thong za 270 BHT . Ačkoliv jsme neměli moc velké očekávání, Hong Thong byl docela dobrý. Další, dobrým alkoholickým nápojem v této cenové hladině je Sang Sum. Co opravdu nestojí za to je Regency, je to snad nejhorší alkohol, co jsem kdy pil.

Mimo naše pool party jsme i párkrát vyrazili do místních klubů a na vyhlášenou party street Khao San, někteří vícekrát někteří méněkrát. Začnu s Indy barem, který je něco mezi clubem a barem. První část večera hrává kapela, a následně hraje DJ. V baru bylo možné seděť buď v přízemí nebo na střeše, cca v 5 patře. Co mě ovšem překvapilo, že v podniku nebyl žádný taneční parket, tančilo se v jednom místě mezi stoly, které nebylo kdoví jak velké. Jelikož jsme i docela vleká grupa, a že tam bylo málo místa a dobrá nálada, začali jsme tancovat i na lavičkách u stolů. A tady byl asi největší rozdíl mezi jejich a naší Evropskou kulturou. Absolutně to nechápali a nikdy neviděli, že se něco takového dá a může. A obecně tam Thajci jenom tak seděli a pomalu pili pivo. A podobně, se chovali Thajci i v jiném klubu, úplně v poklidné náladě.

Opakem je Khao San road, což je nejslavnější party ulice v Bangkoku. V denních hodinách je ulice celkem klidným místem, a trhem pro turisty, kde je možné koupit miliony druhů suvenýrů, triček, batohů, sošek a bůh ví ještě čeho. V noci se ovšem ulice kompletně zaplní lidmi a hudbou linoucí se z clubů poblíž. Lidí je tam opravdu hodně, ale většinou se jedná o turisty, bavící se thajci jsou v naprosté menšině.

Khao San je jedno z mála míst, kde je možné sníst škorpiona, stonožku, pavouka nebo cvrčka. Po doporučení jednoho našeho francouzského kolegy jsme se vyhnuli škorpionům a zkusili s Honzou cvrčky. Chuť byla dobrá, připomínala mi kuře, jen ty nožičky a zbytek trochu více křupaly. Po druhé jsme měli cvrčky při návštěvě China town kdy nás potkali dvě děvčata z Belgie, které si koupili krabičku s různou havětí, kterou jsme ani pořádně neuměli pojmenovat, že to už nedají. Já se Zuzkou jsem vyzkoušel červa. Chutnal však jako písek, měl i podobnou konzistenci. Cvrčka si dal Demi (čti Dejmí) a já, a dle mého názoru chutnal lépe než ten na Khao San.

Ono obecně, je docela dost poznat, že nejsme "domorodci", a docela často nás oslovují další cizinci a prohodí s námi pár slov. Je to opravdu super. A stejně tak místní lidé, především mimo centrum, na nás mávají, zdraví nás, chtějí se s námi fotit. A i když většina lidí anglicky neumí, aspoň se snaží "mluvit" rukama a nohama :D .

Jinak zde už byla party nálada úplně jiná, tady se pařilo a tančilo jako v Evropě, především z důvodu, že tam byli hlavně Evropani. Co nás ovšem hodně překvapilo a celkem i naštvalo znechutilo, byl fakt, že jakmile odbyla půlnoc, hudba skončila, zavřely se všechny bary a muselo se jít domů....

Jo, a samozřejmě jsme byli volit (já a Zuzka), ale bohužel výsledek nás nepotěšil...